Zřízení služebnosti dožití – co kdo platí? Nenechte se vlákat do finanční pasti jen kvůli pomoci příbuzným!

Publikováno 21. 1. 2020 v kategorii Pojištění, Vzdělávání

Může se to stát i vám. Někdo z vašich blízkých příbuzných už nebude stačit na údržbu rodinného domku, a tak se obrátí na vás. Nabídne vám bydlení zdarma, ovšem pod podmínkou, že v jedné jeho části bude stále bydlet. Nejde i nic výjimečného a zákoník na to pamatujte pravě skrze již zmíněné zřízení služebnosti dožití. Laicky bývá pak toto uspořádaní označováno jako „dožití ve svém.“ A co to vlastně je?

Zřízení služebnosti dožití – co říká zákon?

Pojďme si nejdříve osvětlit, co tento pojem vlastně znamená. Je určen pro dárce. Ten si zřízením služebnosti dožití zajišťuje možnost užívání nemovitosti v takovém rozsahu, jako by byla jeho vlastní – a to až do jeho smrti. V praxi ho nejčastěji používají rodiče, kteří se chtějí se svým dědictvím vypořádat už za života (a uchránit tak příbuzné od mnohdy nepříjemně vysokých poplatků) a přitom nemají jinou možnost, kam za bydlením odejít. Jde o situaci, jež musí být v darovací smlouvě pevně zakotvena. Žádné ústní dohody ani dodatky nestačí – resp. stačí jen do chvíle, než dojde k nějakému problému.

Zákon stanoví jen nutný rámec, všechny detaily je nutné projednat ve smlouvě

Služebnost dožití je podle zákona řazena mezi tzv. osobní služebnosti. Pokud nevíte, co to znamená, pak si zapamatujte, že jde o právo konkrétní osoby k užívání bytu či domu, ale i o potřeby dalších členů domácnosti. Samotná smlouva musí také stanovit, zda je předmětem služebnosti celá nemovitost nebo pouze její část – a popřípadě jaká. Asi nejdůležitějším bodem, který se k této úpravě vztahuje, je nemožnost výpovědi ze strany vlastníka nemovitosti. Ať už je tedy byt či dům převeden na kohokoliv, ten, kdo si své bydlení pojistil prostřednictvím služebnosti dožití, se nemusí o své místo k životu bát.

Ale nejde tu jen o práva a povinnosti majitele nemovitosti, ale také o ty, které musí plnit jeho protějšek. Vše je potřeba pevně stanovit, zákon je totiž v tomto bodě poměrně vágní. Podle něj totiž uživatel služebnosti dožití hradí jen běžnou údržbu a běžné opravy, související s užíváním objektu. A je tedy na vás, abyste ve smlouvě stanovili konkrétní body. Měl by to být například i úklid společných prostor (pokud existují), hrazení nákupu, cen za energie apod. Ovšem jde jen o náklady, vztahující se k části, jež je služebnosti dožití „omezena.“ I z tohoto důvodu je nutné tento bod v darovací smlouvě opravdu velmi přesně definovat.

Jaká jsou práva vlastníka nemovitosti

A k čemu se zavazuje druhá strana? Můžete libovolně nakládat se všemi částmi domu, na níž se právo služebnosti nevztahuje. Druhá strana vám tedy nesmí bránit např. v rekonstrukcích, přestavbách apod. Dokonce můžete „nadbytečné“ místnosti i pronajmout, pokud to uznáte za vhodné. Nesmíte rovněž nikdy ztratit potřebný dohled nad nemovitostí – uživatel služebnosti vám tak nesmí zamezovat v návštěvách jeho částí domu (samozřejmě po předchozí domluvě) apod.

Kdo hradí náklady v případě havárie?

Náklady spojené s běžnou údržbou a užíváním „obmyšlené“ části jsou vcelku jasné. Ovšem co se stane, když dojde k neočekávanému problému? Například prasklá hadice u pračky, která vytopí koupelnu vašeho strýčka? Spotřebič, jenž nešťastnou náhodou chytl plamenem a zadýmil celou kuchyni. Všeobecně platí, že definice běžné údržby a oprav není nikde stanovena. Zcela jistě sem můžeme počítat úhradu za služby a energie (elektřina, teplo, plyn apod.) a dále pak i výměny drobného zařízení domácnosti – přes opravy odtoků až třeba po výměnu těsnění u oken. Ovšem za způsobilost nemovitosti k užívání nesete odpovědnost vy jako vlastník.

Všechny velké opravy a rekonstrukce tak jdou výhradně na vaše triko. Příbuzný žijící v části stanovené smlouvou se samozřejmě může dobrovolně podílet, ovšem nařídit mu to nemůžete. A právě do této kategorie patří již výše zmíněné havárie. Vyplatí se mít tedy opravdu kvalitní pojištění, která tato rizika víceméně vezme na sebe a postará se o uhrazení všech škod – nebo alespoň jejich většiny. Lze tu samozřejmě ještě zkoumat míru zavinění, ovšem to už je záležitost spíše pro osud.


Přečtěte si také…

Další užitečné články, které byste neměli minout